ZÁKLADNÍ PRINCIPY VÝUKY A HODNOCENÍ

MATEMATIKA není jen o rychlém a správném počítání, důležitá je kvalita myšlení. Rychle a spolehlivě umí počítat každá kalkulačka, více je potřebná schopnost řešit problémy a komunikovat, porozumění je důležitější než dovednost. Poznatek získaný vlastní úvahou je kvalitnější a trvalejší než poznatek převzatý. Důležitá je také analýza chyb, která se jeví jako nejúčinnější způsob nabývání znalostí. Komunikace a vzájemná diskuze je zdrojem podnětů, názorů a představ.

KONSTRUKTIVISTICKÝ MODEL VÝUKY – aktivní úloha žáka, význam jeho vnitřních předpokladů a důležitost jeho interakce s prostředím a společností. Řešení problémových úloh, tvořivé myšlení, práce dětí ve skupinách, méně teorie a drilu, názorná výuka – aktivní manipulace s předměty, množství didaktických pomůcek, přiměřené výzvy, individuální přístup, gradované úlohy, pestré metody pro různé učební styly (vizuální, auditivní, kinestetický). Podpora autonomie žáka, vedení žáka k převzetí zodpovědnosti za učení. Učitel je jedním z mnoha zdrojů poznání, nikoli základním a jediným předavatelem informací. Učitel není v roli kontrolora a nositele jediného moudra. Učitel je ten, kdo organizuje hodinu, pobízí žáky k práci, zadává vhodné úlohy, raduje se s žáky z jejich objevů a řídí jejich diskuse. Plánuje a realizuje vyučovací hodiny, ve kterých hlídá, aby měl každý práci, snižuje či zvyšuje úroveň obtížnosti dané úlohy podle toho, jak se kterému žákovi právě daří, umožňuje práci jednotlivě či ve skupinách.

FORMATIVNÍ HODNOCENÍ – popisný jazyk, zpětná vazba (informace o tom, co se podařilo, na co je třeba se zaměřit v budoucnu a jak konkrétně je třeba postupovat), průběžnost, nesrovnává žáky mezi sebou, ale zaměřuje se na dosahování výukových cílů každého z nich, sebehodnocení žáka, vzájemné hodnocení žáků.